Softshellky pro Adélku

Už se nevyhnutelně ochladilo, následující měsíce se teploty asi nebudou pohybovat kolem 20 stupňů. Co s tím?

Loňské softky (softshell poprvé i podruhé) jsou Adélce tak tak. Celou zimu rozhodně nevydrží a hlavně, co si budeme nalhávat, zeleno-šedé jsou sice fajn, ale opravdu, opravdu neladí k letošním růžovo-fialkovým bundám. :-) Barvu jsme tedy měli jasnou, zbývalo dořešit střih. A proč konečně nevyzkoušet ten od Caramilly, že? Kapsy jsem ještě nešila, ale s fotonávodem a trochou představivosti i bez něj to šlo jako po másle. Střihla jsem je trochu širší, aby se lépe oblékaly a nebyl pod ně problém narvat i kamaše či jiné zateplovací oblečení. Náplet jsem všila dovnitř, uvidíme, jak Adélka vyroste, jestli vydrží i na další sezonu.

Celerový salát/pomazánka

Už dlouho se nám v ledničce povaloval celer. Bylo na čase ho nějak zužitkovat. :-) Maminka si dělala údajně výbornou pomazánku, tak jsme se ji rozhodli také vyzkoušet a nakonec i inovovat, prostě podle toho co nám lednička poskytla...

• celer - oloupat, najemno nastrouhat (to bylo to nejtěžší)
• mrkev - nastrouhat najemno
• tvrdý sýr - stačilo trochu, na zjemnění, nastrouhat
• majonéza 
• sůl
• trošku pomazánkového másla, příp. tavený sýr
• zbytek bílého jogurtu
• na drobné kousky nakrájené a opečené kuřecí maso (solené a kořeněné dle libosti)

Vše smíchat a hotovo. Jedli jsme s chlebem, bagetama, dalo by se určitě i na topinkách. Dobrou chuť!

Skafandr pro Jakuba

Už dlouho mi v hlavě ležel nápad na kombinézu pro Jakoubka. Holky ze šicí diskuze si loni pochvalovaly, jak dobře se šila jedna kombinéza z časopisu Ottobre. Že je to hračka. Tak proč to teda nezkusit? Materiál jasný - softshell, barva - po dlouhém přemýšlení nakonec šedá, že na ní bude snad nejmíň vidět špína, která je prozatím velmi očekávaná, neb pády jsou přece jen ještě samozřejmostí. Když jsem si objednávala reflexní nažehlovačky, tak mi hlavou proletěl nápad na aplikace a už to bylo.

Tentokrát jsem si návod přeložila a prostudovala. Měřila jsem a raději jsem na délce přidala rukávům i nohavicím. Mohla jsem oboje stříhnout širší, lépe by se to oblékalo. I když způsobem, jakým je Jakub oblékán, hm, asi by se stejně nic lépe neoblékalo (pro vysvětlenou, náš prcek bytostně nesnáší jakékoliv omezení v pohybu a rychlosti, takže oblékání je doslova a dopísmene boj s divou zvěří).

Poprvé jsem šila zip, no nebylo to až tak strašné, jak jsem se toho obávala. Softshell by měl odolat i při válení ve sněhu (bude letos?), tak snad bude Kubula spokojen. U kapuce jsem vevnitř přišila stužku jako začištění švu, nemuselo by to být, z lícu je to trošku křivěji. Bohužel se doma nevyskytla stužka s nějakým vesmírným motivem, ale tak tučňáci snad nejsou úplně mimo. ;) Kapuce by možná mohla být menší, ale zase naopak nebude problém pod ni nacpat zimní čepici s bambulí.

A Adélce se skafandřík líbí natolik, že si vyžádala i pro sebe jeden, což nevím, nevím, chtěla jsem šít bundu a kalhoty...

Toto, prozatím pro mě vrcholné dílo, jsem šila necelý týden, ve dne s dvěma "pomocníkama" v patách. Dokončeno bylo minulý týden, tudíž se můžu směle vrhnout do dalších šicích plánů a články psát již aktuálně. :-)

P.S. Ještě teda zbývá zveřejnit pár šicích počinů, ale to až po vánoční nadílce...

Nákrčníky

Letos se snažím dárky převážně vyrábět, ať už ty vánoční či narozeninové. Své mladší sestřičce jsem se pracně mořila s oboustranným nákrčníkem. Nějak mám s těma oboustrannýma věcma problém. :-) I tak se mi to moc nepovedlo, ale člověk holt někdy musí "nepodařenost" pokládat za záměr, no ne? :-D

Jinak jsem se částečně potřebovala zbavit červené lamy, která je můj vkus prostě strašně řvavá. Takto v kombinaci s barevně vzorovaným úpletem už to není tak strašné...

Další srandu jsme si pak užili u focení v parku. :-)

Rukávník ke kočárku

Když už jsme si tak chlupatili lamou v bytě se zimou na krku, tak jsem si řekla, že si zkuším ušít i nějaký rukávník na kočárek. Předchozí zimy jsme to sice zvládli bez něj, ale přeci jen je to takové pohodlnější mít ruce v teple a nemuset neustále sundávat rukavice. A taky to měla být taková drobnost pro radost pro mého manžela, který ty studené ruce fakt nemusí.

Střihově jsem vycházela z rukávníku od firmy Emitex, materiálově z toho, co se doma nacházelo - lama a softshell. Měřila jsem, ušila jsem, nacvakala patentky, nažehlila reflexky. Protože máme dva kočárky, tak barevně jsem volila neutrální černou barvu.

Po první testovací jízde venku jsem rukávník ještě trošku zúžila u madla, aby tam nefoukalo. Zatím máme za sebou sice jen pár jízd a ne v úplné zimě, ale i tak - je to drobnost, která zahřeje. :-)

A kamarádka, vyučená švadlena, si ho chtěla koupit. A byla překvapená, když jsem jí řekla, že já jsem si ho ušila. :-)

Nákrčník pro Áďu

Už se pomalu blížíme k nejnovějším výtvorům. Některé výtvory sice budou publikovatelné až po Vánocích, ale ještě tu pár foteček zbývá roztřídit.

Adélka má strašně ráda huňaté, chlupaté látky. To bylo koneckonců vidět už u myšího kožíšku. Nicméně tyto látky jsou spíše na zimu, přeci jen takový kabátek z lamy by se v létě asi jen smutně díval z ramínka ve skříni. A protože je zima na krku a na krk patří šála nebo alespoň nákrčník, tak je fakt vhodná doba na ušití nějaké huňaté věci pro Adélku.

Tak vznikl náš společně tvořený nákrčník. Látku si Adélka vybrala sama z mých zásob, šily jsme spolu během Kubíčkova spánku. Inspirovala jsem se u jedné moc šikovné a tvořivé paní (Cingrlata) a rozhodla se takový nějaký podobný nákrčník vyrobit i pro Adélku.

Jedno sváteční ráno

Další nešicí počin.... zhruba 2 roky poté :-)

Dnešní sváteční ráno v jedné rodince

Manžel po páté ranní odjíždí na bunkry, Adélka spí, já bych taky ráda, ale Jakoubek začíná mrkotat a budit se. Na děti zůstávám sama, nu což, však jsem dospělá a oni „jen“ dva. V půl sedmé se přišourá dceruška s beruškou a plyšákem k nám do ložnice budíc tou dobou pracně uspaného synáčka. Zakryju všechny, zahlásím důrazně: „Ticho! Ještě je hluboká noc a bude se spát!“ Vydrží nám to asi 20 minut. Ach jo, tak snad příště…

Velebím svůj výborný večerní nápad vytáhnout buchty z mrazáku, neb snídaně je tudíž připravena velice rychle. Kubulka ochutnává a kontroluje všechny hračky na zemi, které se mu připletou do cesty. Áďa 3× kousne do buchty a zahlásí, že si to nechá na snídani. „TEĎ je snídaně!“ Nechceš? Nevadí, Ty rozhodně hlady neumřeš, jak znám Tvůj apetýt. Já rozhodně dosnídám v klidu, říkám si v duchu. Ještě si odskočím na toaletu.

„Čo tam dějáš, mámo?“ táže se dcera. „Jdu na záchod, miláčku, pojď to zkusit taky.“ Adélka kupodivu jde, zasedne na svůj nočník a NĚCO snad tvoří. Rychle omrknu Kubulu, jestli není na nějakém nebezpečném místě. Není, super. Zato dcera dostává výborný nápad, že si nočník vynese a spláchne sama. Ano, bylo toho hodně, ano, chtěla jsem záchod i koupelnu v nejbližší době umývat, ano, už se může dítě v klidu najíst, neb má dokonale vyprázdněná střeva. Likviduju koupelnovou katastrofu.

Dosedám ke stolu, že teď už mám snad nárok na dojezení své snídaně. Dívám se na syna spokojeně se usmívajícího, čuchám, čuchám čertovinu. No čertovinu ani ne, ale skvrna na pyžamku už se přehlédnout nedá. Zakousnu snídani, beru dítě a jdem přebalovat. Chválím rozepínací overálek, že nemusím tentokrát nic přetahovat přes hlavu, a drhnu mrňousovi celé záda. Chlapečci mají velký dostřel, dostaneš aspoň plenku a oblečení dochystám poté. Náš superrychlý brouček míní „pomáhat“ a převrací se na bříško ručkou shazuje misku s vodou určenou k přebalování.

Ach jo, musím pro nějakou hadru na utření, než se do toho vloží ještě ta starší. Pokládám dítě v plence na postel a běžím do koupelny pro hadru. Vracím se během třech sekund. Jakub bez plenky, tu mu iniciativně sundala Adélka, spokojeně počurává postel. Hážu hadru na zem, znovu dávám plenku a oblékám jedno dítě, oblékám druhé dítě, převlékám postel. Však má dnes svítit sluníčko, tak snad to bude do večera suché, ať máme kde spát. Sedám ke stolu, je „teprve“ 8:10 a přemýšlím, co jsem to vlastně chtěla…

Můj nový noční život

Když už se tak hrabu ve svém šicím archivu, tak jsem objevila i ještě dva nešicí počiny.... Ovšem vypovídací jsou i tak. :-) První...

14. dubna 2011 (Adélka má necelé 3 měsíce...)

Můj nový noční život

Upadám do bezvědomí…. Snad bude trvat dlouho… Něco vedle mě se začíná mrvit…. Dívám se na mobil, půl dvanácté, to snad NE! Nebudu reagovat, třeba to ještě není ono a budeme ještě chvilku spát… Hemžení nabírá na síle, asi co nevidět začne i hlasitý projev, je třeba reagovat. Velitelský čas – 1:20. Super, aspoň už je to po půlnoci. Rychlá instalace bryndáku, šup šup a už má pusu zacpanou, výborně. Hm, saje, ale mele sebou jak žížala…. Prc, prc, prc… a je to jasné, budeme i přebalovat. Musím rozsvítit, tudíž se probere ještě víc, ach jo, proč? Hlavou mi bleskne myšlenka nechat ji v tom, ovšem ne, to berušce přece neudělám. Rozsvítím v obyváku, to mi bude stačit, abych viděla na přebalování a třeba to malou až tak neupoutá… Tak, nálož byla větší, musíme rozsvítit i vedle přebalovacího pultu. Rychle omýt, moc nemluvit, aby snad Adélka neusoudila, že už je ráno a spát se už nebude. Šup, nožky nahoru, dát novou plenku, to snad neeee??? Adélko, tys ještě nevypustila vše???!!! Takže výborně, máme počurané bodýčko, tak musíme ještě převlíct do suchého. Honem, honem, radši moc nereagovat na spokojený úsměv toho malého červíka, který však končí položením do postýlky. No dobře, ještě ti dám trošku cucnout… Hlavou se mi honí myšlenka na to ložní prádlo, které už 3 dny visí suché a čeká na vyžehlení. Zítra by se snad mohlo dočkat, měla bych začít prát zase ty mrňavé věcičky, ať máme co nosit (a na co čurat). Hm, zítra? Vlastně už dnes, že? Tak, to už by ti, zlatíčko, mohlo stačit. Pokládám do postýlky, jdu sama na záchod. Ajéje… Škytavka…. Ale šílená…. To neusne, naopak začne vyvádět, když to s ní háže o106.  No nic, tak ještě trochu cucnout, aby to přestalo…. Opět pokládám do postýlky… Sice to nevypadá moc dobře, mele sebou jak vzteklá a evidentně postýlka je to poslední, po čem touží, ale zkouším si toho nevšímat. Ještě pohled na mobil – přesně 2:28, ach jo, to zas bylo něco… Při troše štěstí mám ještě 3 hodiny spánku, tak honem spát…. 

Mám tě moc ráda, Adélko!

Spoďárový...

Ano, tak by se dal nazvat jeden den - spoďárový! Bylo to neuvěřitelné, sama jsem byla překvapena, ale během jednoho dne jsem ušila patero kalhotek pro sebe a devatero pro Adélku. :-) Domácnosti i dětem velel částečně můj milovaný manžel a já jsem stříhala, šila, špendlila, šila a zase šila, a to dlouho do noci. Pak jsem výtvory uložila do skříně, kde chvilku čekaly, než jsem na ně mohla nažehlit i sametové nažehlovačky. Aby byl na ně hezký pohled.

Střih jsem si vyzkoušela již dříve a trošku si ho upravila. Materiál zůstal stejný, na tento typ oblečení naprosto dokonalý bambusový sportovní úplet. Zužitkovala jsem veškeré zásoby a přemýšlím, zda dokoupit a našít ještě i pár košilek na zimu pro Adélku. Uvidíme...

Prázdninové :-)

Na přelomu července a srpna trávila Adélka opět po nějaké době pár (tedy dva :-)) dnů u babičky. A protože bylo potřeba doplnit garderobu o nějaké nové kousky, zase se maminka nenudila.

Adélce tak přibyly nové kraťasy, tentokrát šité tak aby je mohl nosit za rok či dva i Jakoubek (tzn. žádná růžofka :-)). Střihově jednoduché, obkreslené podle nějakých jiných.

Hrátky i v kočárku

Kočárek nebyl a není pro Jakoubka oblíbený dopravní prostředek. Chtě nechtě v něm však musí alespoň občas pobýt. Aby se mu to alespoň trošku zalíbilo a vydržel se chvilku něčím zabavit, spíchla jsem jednu rychlovku. Nic extra, fakt rychlé, možná jsem mohla trochu lépe měřit. :-) Ale zabavilo a i teď si do toho občas motá prsty, příp. se snaží chytat stužky ve větru.... Přichyceno suchým zipem, aby se to dalo krásně sundat a oprat!

Vylepšení trička

Nevím, jak přesně je to u vás, ale u nás se s příchodem dětí na svět začalo záhadně špinit i naše rodičovské oblečení. Tu si do vás jedno dítko utře zamaštěné ruky, tamhle vás pokope malý vztekloun při uvazování do kočárku, onehdy vám přistane část mrňousova obědu na klíně, apod. :-) Jedno tričko jsem měla na sobě asi poprvé či podruhé a už to bylo tam. Co? Skvrna! Flek! A nevypralo se to. :-( Protože jsem se trička vážně nechtěla vzdát, tak jsem provedla maskovací úpravu. A zároveň vyzkoušela jakousi aplikaci. Pomohl vliesofix, se kterým se vážně super pracovalo.

Tričko před úpravou

A tričko po úpravě

Bubák ve skříni

Když jsme v létě zařizovali pokojíček pro děti, tak jsem si říkala, že ušiju Adélce kapsář k posteli. Mohla by tam mít alespoň část svých plyšáků, neváleli by se všude po pokoji, bude to prostě fajn. Zužitkovala bych nějaké jednobarevné látky zbylé po ušití povlečení. Původní nápad udělat ho taky s ovečkama jsem zavrhla, spíš něco univerzálnějšího. Měřila jsem, stříhala jsem, částečně jsem něco ušila, pak jsme jeli rodit, nedošitý kapsář letěl do skříně a tam ležel a ležel a ležel.... Nějak jsem neměla tu správnou chuť na jeho dokončení. Vždy, když jsem tu skříň otevírala, tak jsem si říkala, že už už na něj dojde řada, ale stále ležel na spodu hromady a odsouvala jsem jeho dokončení, co to šlo. Prostě strašil ve skříni jako bubák. :-)

Nicméně jeden den jsem šla do sebe a řekla si, že ho prostě dodělám! Aby už konečně visel tam, kde má, a nestrašil ve skříni. Takže jsem po chvilkách, když obě děti po obědě ještě spávaly (jó, to bývaly časy), dokončovala toto dílo. A šlo to. Ve výsledku to teda není žádný extra krasavec, ale účel plní hezky.

Květnový víkend ve znamení šití

Nestává se to tak často, ale když už, tak to stojí za to. :-) O čem mluvím? Ehm, tedy píšu? O tom, když mi na víkend zůstane jen JEDNO dítko. Sousloví "Jedno dítě, žádné dítě" jsem začala chápat až po narození toho druhého, jak už to tak bývá. A do dneška mi je velkou záhadou, jak jsem mohla "nestíhat" a "nezvládat", když jsme měli jen Adélku... :-) O tom, že bych byla na víkend bez obou dětí, si v tuto chvíli nechávám jen zdát. Jakoubek zatím moc nevypadá, že by se chtěl vzdát svého milovaného kojení...

Přípravy na víkendové velkošití probíhaly již v týdnu, kdy jsem si vytáhla střihy, překreslila na látky, vystříhala jednotlivé díly apod. Střihy jsem si trochu upravovala, hlavně podle oblečení, které Adélka v tu dobu nosila. A raději větší, než menší, že ano. :-) Jen si maminka odvezla Adušku a Jakub zavřel na chvilku oči i pusu, už to jelo, teda šilo....

Jedny letní šatičky, později nositelné jako tunika z hezké puntíkaté látky z wendy. Příště raději delší a ne tak široké.

Muchláci pro všechny

Během jara a léta se začalo rodit o106, alespoň tak to vypadlo podle počtu ušitých muchláků. :-)

Ty jsem začala dávat kamarádkám a známým pro jejich mrňousky. Náš Jakoubek měl enormní potřebu něco muchlat, žužlat, držet v ruce, apod. S muchlákem usínal v kočárku, ochutnával ho při hraní na zemi. Myslím, že v jeho věku se tak chová většina dětí, takže jsem dárky "do kůta" řešila takto. Potěšilo mě, když mi pak některá kamarádka řekla/napsala, že i pro jejich miminko je to super hračka. Svého muchláka dostal i koncem srpna narozený synoveček Mikulášek.

Tučňákový komplet aneb zkouška overlocku

Konečně jsme se přehoupli do výtvorů letošního roku. :-) Kromě nového živého člena domácnosti - syna Jakuba, se u nás objevila další novinka; Ježíšek přinesl toužebně očekávaný overlock. Bylo to překvapení, protože ho manžel objednal tak, aby ho přivezli k jeho rodičům a já jsem nic netušila.

Jako zkušební šití jsem si všechno ovečkové povlečení znovu pěkně začistila na overlocku. A mohla jsem se pustit do cvičného šití z úpletů. Jako první hokuspokusné byly leginy pro Adélku a k nim tričko. Leginy nebyly snad až takový problém, byť teda první šití na overlocku vystřídal trochu děs, že je to moc rychlé a nezvládnu ten stroj zkrotit. :-) Tričko bylo hlavně na vyzkoušení střihu, z odstřižků od Poláška. Střihově sedí, provedení teda nic moc. Pro příště vím, že na lemování výstřihu se musí použít něco s větším podílem elastanu, tady to fakt divně odstává a nevypadá pěkně. A stejně tak zakončení není u tohoto materiálu tak efektní. Příště lépe! A dávat pozor při stříhání z úpletů na směr pružení látky!

Ovečky všude kam se podíváš

Minulé léto se neslo ve znamení zařizování dětského pokojíku. Adélce měl brzy přibýt malý bráška a bylo nutno ji v dostatečném předstihu zvyknout na spaní ve svém. Mělo tomu sloužit i krásné povlečení ušité maminkou. Áďa měla jakési zvířátkové období, před spaním se obvykle počítají ovečky, takže volba byla jasná. Tuto krásnou ovečkovou látku jsem objevila na MMB ve třech barevných kombinacích, k tomu ještě jednobarevné látky, vzhledem k tomu, že později budou v pokojíku spát oba dva, suma sumárum jsem našila čtvero povlečení na velkou postel, jedno do postýlky, aby to Jakoubkovi zatím nebylo líto, a další kupu malých a menších povlaků na polštářky.
Na rovném šití není nic zajímavého, snad jen že bez overlocku je fakt veeeeelká spotřeba nití při entlování okrajů. :-)

Myší kabátek

Kdesi v zásobách jsem našla šedý flees. Chtěla jsem Adélce ušít nějakou mikinku na podzim. Ale na knoflíky nebo zip jsem si ještě netroufala. Tudíž něco přes hlavu. A chtělo to vymyslet NĚCO, co by tu šedou oživilo. Napadl mě šedý myší kožíšek (jako myši normálně fakt nemusím!) a už mi to šrotovalo v hlavě.

Softshell poprvé i podruhé :-)

Střih na kalhoty byl otestován (Růžové kalhoty s knoflíkem). Směle jsem se pustila do šití softshellových kalhot. Vizi jsem měla. Ke koupené bundě jsem chtěla ušít ladící kalhoty z tohoto všemi vychvalovaného materiálu. V pase náplet s gumou, ukončení nohavic jsem hodlala vyzkoušet podle fram (softshellky s ochranou proti sněhu).
V té době jsem ještě neměla overlock, ale ze softu se šije velmi dobře i bez něj. Byť jsem měla návod na zakončení velmi polopatický, i s obrázkama, no, nicméně napoprvé to nedopadlo. To jsem celá já. :-) Sešila jsem to, co jsem sešít neměla. Patvar letěl na dno skříně a začala jsem od začátku. Napodruhé už to vyšlo.

Růžové kalhoty s knoflíkem

Než jsem se chystala stříhnout do softu, tak jsem potřebovala otestovat střih. A vyhrabala jsem teplejší růžovou látku, za pár korun, trochu pružila, bylo jí moc, prostě ideál. Tak vznikly tyto kalhoty pro Adélku. Buď má to naše dítě nějaké krátké nohy, nebo jsem opět moc přidala. Těžko říct. Každopádně alespoň déle vydržely. Loni zahnuté s knoflíkem, letos jsem knoflík i zahnutí odpárala a vynosí je i teď na podzim.

P.S. Nenechte se zmást fotkou, nohavice jsou obě stejně dlouhé. :-)

Střih: upravený vlastní, vel. 86/92

Letní srdíčkové šaty

Maminčiny látky skrývaly i další poklady, například staré oblečení určené k likvidaci. Nebo k dalšímu použití? Tyto šaty pro Adélku tak vznikly z moc pěkné sukně.

Opět mi střih připadal neuvěřitelně malý, takže jsem pro jistotu dost přidala. No v konečném výsledku jsem pak šaty musela 2x zužovat, protože jinak byly nenositelné. Vyzkoušela jsem si olemování lemovací gumičkou, ale moc se mi to napoprvé nepovedlo, tak jsem se je snažila vylepšit ozdobnou stužkou. To už bylo lepší, i když chyby by se přesto našly.

Letní kostkované kalhoty

Kromě nemalého množství nově zakoupených látek jsem si do své syslírny dovezla ještě zásobu látek od maminky. Některé jsou použitelné stále, některé se budou hodit třeba na testování střihů. Přece jen je rozdíl, když člověk stříhne do látky za nula nula nic, než když napoprvé znehodnotí drahý úplet např. od Lille.

Jako prvotinu jsem si vybrala naprosto jednoduché kalhoty z lehkého plátýnka pro tehdy 18měsíční Adélku. Střihově primitivní, nic, co by se snad dalo zkazit. :-) Vzadu ozdobeny jednoduchými kytičkami, abych vyzkoušela tvorbu aplikací, nohavice ozdobeny stužkou od Farbenmixu.

Jak to všechno začalo

Jak začalo moje šití?

Už někdy ve velmi mladém věku jsem pod dohledem maminky směla zasednout k jejímu šicímu stroji a "učit" se šít. Vzhledem k mé o 6,5 roku mladší sestře jsem měla testovací modelku s nevelkou spotřebou látky a postupně jsem pak mohla přejít k šití i na sebe. Spíš jednodušších věcí, ale něco málo do začátku jsem pochytila. Při studiích pak šlo šití k šípku.
A pak po narození dětí jsem znovuobjevila svůj dávno zapomenutý koníček. :-) K jedněm narozeninám jsem dostala už svůj vlastní šicí stroj (Brother Innov-is NV 10 A) a příští rok mi Ježíšek nadělil dokonce overlock (Brother M 3034 D). S oběma stroji se postupně sžívám a šiju, co mi síly, chuť, manžel i děti dovolí. :-)

Jak začalo psaní mého blogu?

Ještě před časem jsem si říkala, že blog fakt ne! Další žrout času, už tak je ho málo.... No nicméně víc a víc vyvstává potřeba nějak si, hlavně sama pro sebe, dokumentovat své výtvory, příp. co se povedlo či nepovedlo jiného. Tož tak, jdeme na to... ;)