Nestává se to tak často, ale když už, tak to stojí za to. :-) O čem mluvím? Ehm, tedy píšu? O tom, když mi na víkend zůstane jen JEDNO dítko. Sousloví "Jedno dítě, žádné dítě" jsem začala chápat až po narození toho druhého, jak už to tak bývá. A do dneška mi je velkou záhadou, jak jsem mohla "nestíhat" a "nezvládat", když jsme měli jen Adélku... :-) O tom, že bych byla na víkend bez obou dětí, si v tuto chvíli nechávám jen zdát. Jakoubek zatím moc nevypadá, že by se chtěl vzdát svého milovaného kojení...
Přípravy na víkendové velkošití probíhaly již v týdnu, kdy jsem si vytáhla střihy, překreslila na látky, vystříhala jednotlivé díly apod. Střihy jsem si trochu upravovala, hlavně podle oblečení, které Adélka v tu dobu nosila. A raději větší, než menší, že ano. :-) Jen si maminka odvezla Adušku a Jakub zavřel na chvilku oči i pusu, už to jelo, teda šilo....
Jedny letní šatičky, později nositelné jako tunika z hezké puntíkaté látky z wendy. Příště raději delší a ne tak široké.
