pátek 3. ledna 2014

Vánoční sukně pro dámy!

Letošní Ježíšek pro ženskou část naší rodiny byl ve znamení krásných zimních sukní. Loni s tím přišla Petra (Stejnokroje) a úplně mě to nadchlo. Látku jsem koupila opravdu za minutu dvanáct, neb už se nedá sehnat. A to jsem původně chtěla spíše tu kombinaci se šedou. Nakonec jsem byla ráda za to, že vůbec byla tato kombinace hnědé.

Spotřebu jsem neměla přesně spočítanou a tak jsem pak kouzlila, jak se dalo. :-) Původně jsem chtěla jen pro sebe dlouhou a pro Adélku ke kolenům. Ale sestra Anička, když viděla látku ještě loni ve skříni, tak zahlásila, že je úžasná a že nutně chce taky. No a aby to mamince nebylo líto, tak se tam musela vejít ještě i jedna sukně pro ni.

Maminku i sestru jsem si změřila, protestovaly jen trochu. :-) Pro jistotu jsem si vypůjčila tajně i jednu sukni od Aničky, abych si ji překreslila. To jsem ještě netušila, že jsem si vybrala jednu jedinou sukni asi z 25, která je sestře malá!!! Svou dlouhou sukni a Adélčinu jsem jednoduše obkreslila podle našich vyhovujících. Nastalo kouzlení s látkou, aby se tam vešly sukně opravdu všechny. A dokonce vyšlo i na Beňu (Adélčinu berušku)! Látka je zužitkovaná opravdu do posledního kousku.

Všechny sukně mají pružnou podšívku a v pase jednoduše náplet s gumou. Teplé jsou tak akorát. V minus 20 s nima asi chodit nebudem, ale zatím to na mrazy moc nevypadá... Šila jsem v předstihu už na podzim, protože jsem tušila, že na poslední chvilku to nedám. Nakonec jsem pak musela ušít Adélce ještě jednu trošinku větší, protože ta první jí byla úplně akorát už v říjnu. Tím padl i poslední zbyteček látky.

Dokonce proběhly i tajné zkoušky - maminka i Anička měly zavázané oči a oblékla jsem je já. :-) Největší obavu jsem měla, že nebude sedět mamince. To se nepotvrdilo. Naopak - nejvíc problémů jsem si zavařila s Aniččinou sukní. :-) No, narve ji na sebe, ale už teda nesmí přibrat ani ň. :-) Když jsem jí pak říkala, kterou sukni jsem si od ní vypůjčila, tak mi hlásila, že zrovna ta jedna jediná je jí malá. Že jsem jí měla říct... No jo, ale to by pak přece nebylo to překvapení, ne?

Konec povídaček, jde se na fotky! :-)

Adélčina a Benina suknička

Dokonce jsem nezapomněla na štítky!
Ještě všechny pohromadě...
A ještě všechny na hromadě :-D
Áďa vybaluje...
... a nemůže se dopočítat. :-)

Doma u stromečku

 A na Štěpána v Lužicích...
Maminka přiměřuje...
Naštěstí Anička během roku zapomněla, že vůbec nějakou látku viděla, a byla taky překvapená!

Všechny spolu...
...dokonce i trička byla téměř sladěna, neplánovaně. :-)

2 komentáře:

  1. Hezký příběh. A všechno to úsilí někoho potěšit mě dojalo.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky. Ano, tyto sukně měly vážně svůj příběh. :-)

    OdpovědětVymazat