Když jsme v létě zařizovali pokojíček pro děti, tak jsem si říkala, že ušiju Adélce kapsář k posteli. Mohla by tam mít alespoň část svých plyšáků, neváleli by se všude po pokoji, bude to prostě fajn. Zužitkovala bych nějaké jednobarevné látky zbylé po ušití povlečení. Původní nápad udělat ho taky s ovečkama jsem zavrhla, spíš něco univerzálnějšího. Měřila jsem, stříhala jsem, částečně jsem něco ušila, pak jsme jeli rodit, nedošitý kapsář letěl do skříně a tam ležel a ležel a ležel.... Nějak jsem neměla tu správnou chuť na jeho dokončení. Vždy, když jsem tu skříň otevírala, tak jsem si říkala, že už už na něj dojde řada, ale stále ležel na spodu hromady a odsouvala jsem jeho dokončení, co to šlo. Prostě strašil ve skříni jako bubák. :-)
Nicméně jeden den jsem šla do sebe a řekla si, že ho prostě dodělám! Aby už konečně visel tam, kde má, a nestrašil ve skříni. Takže jsem po chvilkách, když obě děti po obědě ještě spávaly (jó, to bývaly časy), dokončovala toto dílo. A šlo to. Ve výsledku to teda není žádný extra krasavec, ale účel plní hezky.
Žádné komentáře:
Okomentovat