14. dubna 2011 (Adélka má necelé 3 měsíce...)
Můj nový noční život
Upadám do bezvědomí…. Snad bude trvat dlouho… Něco vedle mě
se začíná mrvit…. Dívám se na mobil, půl dvanácté, to snad NE! Nebudu reagovat,
třeba to ještě není ono a budeme ještě chvilku spát… Hemžení nabírá na síle,
asi co nevidět začne i hlasitý projev, je třeba reagovat. Velitelský čas –
1:20. Super, aspoň už je to po půlnoci. Rychlá instalace bryndáku, šup šup a už
má pusu zacpanou, výborně. Hm, saje, ale mele sebou jak žížala…. Prc, prc, prc…
a je to jasné, budeme i přebalovat. Musím rozsvítit, tudíž se probere ještě
víc, ach jo, proč? Hlavou mi bleskne myšlenka nechat ji v tom, ovšem ne,
to berušce přece neudělám. Rozsvítím v obyváku, to mi bude stačit, abych
viděla na přebalování a třeba to malou až tak neupoutá… Tak, nálož byla větší,
musíme rozsvítit i vedle přebalovacího pultu. Rychle omýt, moc nemluvit, aby
snad Adélka neusoudila, že už je ráno a spát se už nebude. Šup, nožky nahoru,
dát novou plenku, to snad neeee??? Adélko, tys ještě nevypustila vše???!!!
Takže výborně, máme počurané bodýčko, tak musíme ještě převlíct do suchého.
Honem, honem, radši moc nereagovat na spokojený úsměv toho malého červíka,
který však končí položením do postýlky. No dobře, ještě ti dám trošku cucnout…
Hlavou se mi honí myšlenka na to ložní prádlo, které už 3 dny visí suché a čeká
na vyžehlení. Zítra by se snad mohlo dočkat, měla bych začít prát zase ty
mrňavé věcičky, ať máme co nosit (a na co čurat). Hm, zítra? Vlastně už dnes,
že? Tak, to už by ti, zlatíčko, mohlo stačit. Pokládám do postýlky, jdu sama na
záchod. Ajéje… Škytavka…. Ale šílená…. To neusne, naopak začne vyvádět, když to
s ní háže o106. No nic, tak ještě
trochu cucnout, aby to přestalo…. Opět pokládám do postýlky… Sice to nevypadá
moc dobře, mele sebou jak vzteklá a evidentně postýlka je to poslední, po čem
touží, ale zkouším si toho nevšímat. Ještě pohled na mobil – přesně 2:28, ach
jo, to zas bylo něco… Při troše štěstí mám ještě 3 hodiny spánku, tak honem
spát….
Mám tě moc ráda, Adélko!
Žádné komentáře:
Okomentovat